Prázdninový, aneb z Haagu do Fríska, přes Výmar a Berlín zpět

Tento blog bude zcela „prázdninový“, resp. cestopisný, a jeho tématem budou především moje zážitky z dovolené, ale trochu ekonomie se do něj asi také dostane.

Dovolenou jsme začali typicky po holandsku  –  cestováním pronajatou lodí Roosje (neboli Růženka) po fríských kanálech. Začali jsme ve Woudsendu a první večer dojeli do Sneeku (zajímavé město s krásnou „vodní“ bránou), kde jsme si dali výbornou večeři v restauraci De Walrus (v překladu mrož, kterého děti také po večeři dostali – plyšového). Druhý den, s krátkou koupací zastávkou v národním parku Alde Feanen, jsme dojeli až do hlavního města Fríska – Leeuwardenu. Po noci v přístavišti na předměstí jsme vyrazili do centra. Naším nejdůležitějším cílem byla návštěva muzea s expozicí o místní rodačce Matě Hari (malajsky „oko nového svítání“, tj. Slunce, hindsky „mātā hari“, tj. matka boží), což se ukázalo trochu komplikovanější, než jsme čekali. Po cestě byla totiž spousta obchodů a Fries Museum bylo zavřené, resp. přemístěné do nové budovy na jiné adrese. Nové muzeum bylo sice velmi moderní a celkem pěkné, ale Matě Hari v něm byla věnována pouze jedna místnost. Přesto jsme zjistili, že to (aspoň podle vystavených fotek) nebyla žádná zvláštní krasavice (aspoň dle dnešních měřítek), ale uměla báječně tancovat a pravděpodobně i spoustu dalších věcí a byla tak „femme fatale“ své doby. Jejím největším problémem asi bylo, že spala jak s Francouzi, tak Němci a mezi její milence patřili prý dokonce Giacomo Puccini a baron Henri de Rothschild. Už se těším, až se v roce 2017 otevřou francouzské tajné archívy a snad se dozvíme, jak to s ní doopravdy bylo.

Další zastávkou, kde jsme přenocovali, byla malá, ale pěkná vesnička se dvěma jachetními přístavy – Wergea, odkud jsme se vydali do krásného centra vodních sportů – městečka Grou. Zde bylo hlavním výsledkem našeho putování nákup místního likéru pro babičky. No a poté už zbývalo pouze uzavřít kruh a vrátit se zpět do Woudsendu, který jsme si večer pořádně prohlédli a v pátek ráno jsme již pouze přejeli do „půjčovny loděk“ Hibo Yachtcharter, kam jsme s lítostí museli vrátit „naši“ Růženku. Každopádně podobnou „frískou“ dovolenou mohu každému doporučit. „Parkování“ s lodí je sice o něco obtížnější než s autem, zvláště pokud přitom fouká ze špatného směru a jsou vlny, ale naštěstí většina lodí má pro tyto případy na bocích ochranné balóny, které brání větším škodám. Na oplátku zase nemusíte řešit ubytování a zajímavým společenským zvykem je vzájemné zdravení všech lodí, resp. jejich „kapitánů“. Náš syn to pravidelně doplňoval i troubením lodní sirény.

Následovala celodenní zastávka v delfináriu v Harderwijku, což je pochopitelně trochu dražší turistická atrakce, ale za to tam nejsou „pouze“ delfíni (jejich představení jsme viděli dokonce dvakrát), ale také lachtani, tuleni, mroži, lvouni a další podobná zvířátka.

Po krátké „servisní“ zastávce „doma“ v Haagu jsme vyrazili do Německa, přesněji do Výmaru. Bohužel, náš návštěvní den připadl zrovna na pondělí, kdy jsou i ve Výmaru všechna muzea zavřená, Schillerovo muzeum dokonce dlouhodobě, protože prochází rekonstrukcí. Ale příliš nám to nevadilo, protože Výmar je krásné město s příjemnou historickou atmosférou, jako zrozené pro romantické procházky a je při nich možné obdivovat památky i památníky zvenčí. Naší odměnou bylo, že jsme na náměstí narazili na hospodu (klub), kde čepují Gambrinus a Plzeňský Prazdroj – bohudíky!

Pochopitelně, naším hlavním výmarským cílem bylo Goethovo muzeum - Goethův dům, kam jsme se tedy další den ještě vrátili. A stálo to za to! Obojí je více než důstojným uctěním tohoto velikána německé literatury a vědy. Dům je zařízen převážně autentickým nábytkem a výzdobou, takže máte pocit, jakoby si Goethe pouze odskočil a každou chvíli se vrátí.  A Goethovo muzeum velmi pečlivě a zároveň v neskutečné šíři dokumentuje celý Goethův život a dílo. Nejzajímavějším poznatkem pro mne ovšem byl fakt, že Goethe začal psát Fausta po studiích a dokončil jej těsně před smrtí, takže mu to zabralo více než půl století! Jaký kontrast ve srovnání s dnešní dobou co nejrychlejších „životních cyklů produktů“.

Pak následovala pouze krátká zastávka v Lipsku (J. S. Bach) a hlavní cíl našich dětí – akvapark „Tropical Islands“, kde někteří lidé tráví dokonce celou svou „tropickou“ dovolenou. Mně jeden den stačil a nejvíce jsem si užíval saunařský ráj s mnoha různými saunami, jacuzzi a dalšími příjemnými místy a kde byla pochopitelně obrovská a kupodivu téměř prázdná finská sauna.  Pouze ten bazének s ledovou vodou tam chyběl, asi z hygienických důvodů?

Berlín je určitě zajímavé a „kvetoucí“ město ekonomicky nejsilnější evropské země, ale nás příliš neoslovil. Mezi hlavní pozorované problémy (v parku Tiergarten a okolí) patřilo málo (sympatických) hospůdek, vůbec žádná pítka, nebezpeční cyklisté bez cyklostezek a navíc skoro nikdo tam neuměl anglicky! Je pro mne záhadou, jak s takovými nedostatky může fungovat zrovna německá (!) společnost a ekonomika. 

Napadlo mne možné vysvětlení – německá schopnost inovovat a vyrábět špičkové produkty vznikla asi kombinací genů Bacha, Kanta, Goetheho a Ferdinanda Porsche (který se ovšem narodil ve Vratislavicích nad Nisou!) a dalších géniů, kteří dokáží tvořit nové myšlenky a věci a jsou schopni a ochotni jim obětovat celý život!