Proč firmy raději investují a platí daně v Nizozemsku ...

... a ne třeba v ČR?  Tento blog se věnuje (přímým) zahraničním investicím (FDI) a zejména placení daní nadnárodními společnostmi (MNEs). 

V poslední době bylo publikováno na toto téma několik zajímavých zpráv a článků v Nizozemsku (NL) a rozpoutala se velká diskuse kvůli zprávě, že 340 nadnárodních firem uzavřelo s Lucemburskem tajné dohody, aby mohly platit nižší daně. 

A jak se to týká ČR? Velmi, protože nizozemské zákony a výhody pro správu svých daní sice využívá pouze malé procento českých společností, ale za to ty největší nebo nejdynamičtější, samozřejmě, až na čestné výjimky.

Mezinárodní srovnání

CPB (Úřad pro analýzu hospodářské politiky, http://www.cpb.nl) zveřejnil analýzu „Ranking the Stars: Network Analysis of Bilateral Tax Treaties“, která zajímavým způsobem mapuje „houštinu“ daňových bilaterálních smluv a její vy-/zneužívání nadnárodními společnostmi k snižování daňové zátěže. Studie obsahuje souhrnná daňová data pro 108 zemí a jurisdikcí, označuje vítěze i poražené globálního daňového systému a dokazuje významnou korelaci mezi nastavením vlastního daňového systému a zahraničními investicemi (FDI). Data také ukazují, že zisky prostřednických zemí z tohoto systému nejsou nijak velké (pouze 0,5%), přesto asi není možné v brzké době očekávat nějaké výrazné změny.

Data, metodika a relevantní mezinárodní organizace

Analýza využívá data o FDI (přímé zahraniční investice) z MMF. Jak vyplývá z provedeného srovnání pro NL, LU a BE, tak nejen, že se výrazně liší od dat UNCTAD a OECD, což je částečně vysvětlitelné (na rozdíl od MMF, OECD vyžaduje vykazování FDI bez započtení virtuálních / spekulativních investic prostřednictvím SPEs  („Special Purpose Entities“).  Logicky, většina údajů MMF je výrazně vyšší než dostupné údaje OECD, ale ne všechny. Ve 24% zemí jsou naopak vyšší údaje OECD a to jak pro vnitřní („inward“), tak vnější („outward“) FDI.  To ukazuje jak na značnou nekonzistentnost různých FDI dat, tak samotné databáze MMF (detaily viz dokument „cpb-background-document-16oct2014“ – všechny uvedené dokumenty jsou k dispozici na stránkách ZÚ Haag - http://www.mzv.cz/hague/cz/obchod_a_ekonomika/nizozemsky_pohled_na_problematiku.html).

Analýza „Ranking the Stars: Network Analysis of Bilateral Tax Treaties“ (viz dokument „cpb-discussion-paper-2014-290“) uvádí, že je jedinečná tím, že poprvé využívá k analýze problematiky „treaty shopping“ (dle definice Davies (2004): „praxe, kdy MNEs (nadnárodní společnosti) neinvestují přímo v hostitelské zemi, ale směřují své investice přes třetí země (nejčastěji právě přes NL), aby využili daňových výhod, které nemají k dispozici při přímé investici ze své domovské země“) „síťový“ přístup, tj. podobnou metodu, jaká se používá např. v navigacích pro zjišťování nejkratší nebo jinak optimální cesty.

Mezi relevantní mezinárodní organizace v této oblasti patří zejména OECD (viz literatura – OECD, 2013b, Action Plan on Base Erosion and Profit Shifting), MMF (IMF, 2014, Spillovers in international corporate taxation, IMF Policy Paper) a EU (European Union, 1990, Council Directive 90/435/EEC of 23 July 1990 on the common system of taxation applicable in the case of parent companies and subsidiaries of different Member States).

FDI a „centralita“ zemí v daňové síti

Analýza zjistila silnou korelaci mezi výší FDI a „centralitou“ země v daňové síti. Mezi top 3 země pro investice směřující dovnitř zemí patří 1. NL (14% světových FDI, resp. 3747 982 mil. USD v r. 2012; v publikaci jsou použita data z r. 2011), 2. LU a 3. US; aktuální politicko-statistickou otázkou by pak bylo vykazování Číny (na 4. místě) a Hong-Kongu (6.), který je již „de facto“ součástí Číny, a při sečtení jejich FDI by se Čína dostala na 2. místo hned za NL. Pro srovnání – ČR je na 33. místě (mezi Koreou a Malajsií) se136 493 mil. USD.

V opačném směru – pro vnější investice jsou země v podstatě stejné, pouze se mírně změnilo jejich pořadí (dle aktuálních dat z r. 2012) – 1. NL (4578 871 mil. USD, resp. 17,3%), 2. US, 3. LU a 4. UK; ČR je až na 41. místě se17 368 mil. USD (mezi Novým Zélandem a Islandem).

Daňová data a dvojité zdanění a potenciál „treaty shopping“ a „daňových rájů“

Tato část analyzuje daňové systémy všech 108 jurisdikcí s uvedením, u každé z nich, výše daně z příjmu právnických osob, způsobu daňových úlev nebo osvobození od daně, přítomnosti pravidel proti daňovým únikům do zahraničí, sazby srážkové daně z dividend, počet bilaterálních smluv, vyznačení, zda se jedná o (jeden z druhů) „daňový ráj“ (pozor! Nizozemsko podle žádné z uvedených definic za „daňový ráj“ považováno není!) a koeficient váhy dle HDP.  Teoreticky může dosáhnout výše zdanění dividend, na které se analýza zaměřuje, až 58%. Předpokládá se, že nad rámec, teoreticky „nutně placené“, daně z příjmu zbývá hypoteticky cca 41% výše dalších daní, které jsou však využitím různých vzájemných smluv o zamezení dvojího zdanění sníženy na 21,5% a použitím dalších dohod a daňových úlev se MNEs dostávají až na 12% efektivní výše „dvojího zdanění“ nad rámec daně z příjmu (další detaily viz tab. 2, resp. příloha A1 pro všechny jurisdikce, včetně ČR). Pomocí uvedeného „síťového“ modelu dospěli autoři k efektivní daňové sazbě pomocí „treaty shopping“ v průměrné výši 6%, tj. snížení o dalších 6% (z původních 12% - viz výše). V tab. B1 a B2 analýzy (což je názorně ilustrováno v grafech3. a4.) jsou pak uvedeny efektivní sazby pro všechny analyzované jurisdikce z pohledu hostitelské (na 1. místě jsou USA se sazbou 2,2%; ČR je na 67. místě mezi velkou skupinou zemí se sazbou 5,7%) a domácí země (na 1. místě v tomto případě Čína se sazbou 1,0%; ČR je na 55. místě se sazbou 1,6%).

Identifikace prostřednických zemí

Klíčová 6. kapitola identifikuje prostřednické země („conduit countries”), tj. státy (jurisdikce), jejichž prostřednictvím se převádějí finanční prostředky mezi hostitelskými a domovskými (cílovými) zeměmi. Využití těchto zemí je pro MNEs logickým krokem, jelikož pro 67% párových zemí existuje levnější „daňová“ cesta než ta přímá.  Možná ještě důležitější než výše daňových sazeb jsou však nedaňové charakteristiky jednotlivých zemí, což dokazuje tab. 6, v které se umísťují také NL, LU a IE, které zdaňují dividendy sazbou 15%, resp. 20% (NL nicméně nezdaňuje zisky z úroků a licencí, což však studie nebere v potaz). Na 1. místě dle 3 ze 4 kritérií se umístilo (nepřekvapivě?) UK, poněkud překvapivě se v top 10 umístily také EE, HU a SK, které na daňové nerezidenty srážkovou daň z dividend neuplatňují. ČR se umístila se svými parametry (v tab. B4) na 39. místě, což teoreticky znamená, že je pro mezinárodní daňové transakce podobně atraktivní jako PL nebo TR. To přesněji naznačuje tab. 7 (B5) hypotetických daňových toků, kde ovšem velkou roli hraje také velikost HDP. Na prvních místech jsou US, CN a UK; ČR se umístila na 51. místě (mezi Egyptem a SI).

Perspektiva daňových příjmů

7. kapitola se zabývá „odvrácenou“ stranou daňových výhod - „treaty shoppingu“, tj. tam kde MNEs snižují svou daňovou zátěž, tak automaticky se snižují i daňové příjmy jednotlivých zemí. Rozdělení těchto ztrát, případně také zisků, je ovšem různé. Obecně, z 6%, které se takto přerozdělují, zůstává 2,11% v zemi vzniku, cca 3,5% odchází do cílové / rezidenční země MNEs a cca 0,5% zůstává v prostřednických zemích. Toto přerozdělování má své vítěze i poražené, mezi které patří Chile, Kostarika (přestože je zařazena mezi daňové ráje), USA a zejména Mongolsko, které tímto způsobem přichází o téměř veškeré daňové příjmy ze zisků MNEs. S neutrálním výsledkem vycházejí UK a Bahamy a relativním vítězem „treaty shoppingu“ je Aruba (samozřejmě součást Nizozemského království!), která takto z dividend z celého světa přidává 36% ke svým vlastním tokům a celkově získává více než 31%. V absolutním objemu prostřednických poplatků pak nejvíce získává ES, které těží z výhodných daňových smluv se zeměmi Latinské Ameriky, ale přesto zůstává v mírné celkové ztrátě 1,9% (detaily viz tab. 8, resp. B6). ČR se svou průměrnou ztrátou ve výši 7,19% tak zůstává i „daňově“ mezi svými sousedy - DE a PL.

Možný útok na daňové ráje?

Výhodou dobrého modelu je, že umožňuje různé simulace – v tomto případě hypotetických přínosů systémového boje OECD a EU zemí proti daňovým rájům, tj. zamezení dalších daňových úlev pro zisky směřující do daňových rájů. Simulace ovšem ukázala, že výsledek takového opatření by nebyl nijak značný – efektivní daňová sazba by se zvedla pouze o 0,14% (z 6,03% na 6,17%). Vážnějším problémem je však fakt, že 5 evropských zemí je zařazováno mezi daňové ráje (CY, IE, LU, MT a CH) a další země, jako právě NL, ze současného systému také profitují, takže velmi pravděpodobně nebudou hlasovat pro nějaké zásadní změny. Pro ČR je to sice škoda, ale malá – dle výsledku simulace v tab. B7 by svou „centrální“ pozici v daňových tocích vylepšila pouze o faktor 0,002 (? BTWNS) a posunula by se z 39. na 30. místo.

Hlubší pohled na nizozemskou praxi a ekonomické přínosy

Téměř zároveň vydal svou zprávu na stejné téma také nizozemský Účetní dvůr („Court of Audit“, www.courtofaudit.nl/english - obdoba NKÚ ČR; případně viz také detailnější zprávy SEO a nizozemského MF z r. 2013) – „Tax Avoidance; An in-depth audit of tax avoidance in relation to the tax rules and treaty network“, která nabízí hlubší pohled na tuto problematiku v rámci Nizozemska, včetně finančních přínosů pro jeho ekonomiku (až 11 mld. EUR ročně, tj. téměř 2% HDP). Zpráva auditorů potvrzuje, že Nizozemsko dodržuje jak doporučení OECD, tak vlastní zákony v této oblasti a nepodporuje nelegální daňové úniky (na rozdíl od legální daňové optimalizace). Přesto, nebo právě proto, doporučuje této oblasti („tax avoidance“) i nadále věnovat pozornost a aktivně spolupracovat v rámci příslušných mezinárodních organizací (OECD, G20, EU a OSN) proti zneužívání platných daňových pravidel a proti další minimalizaci daní. Zpráva také názorně srovnává Nizozemsko v jednotlivých daňových parametrech s vybranými evropskými zeměmi a je zajímavé, že v žádném z nich není Nizozemsko nejlepší nebo jediné – např. i ty výše uvedené nulové (0%) sazby daně ze zisků z úroků a licencí poskytuje i Francie, Německo, Lucembursko nebo Švýcarsko. A Francie má také větší počet bilaterálních daňových smluv (126 vs. 94).

V čem to tedy je, že právě Nizozemsko (a ne Česká republika) je tak populární jako sídlo velkých nadnárodních korporací i malých „letter box“ prostřednických společností, které „pouze“ přelévají zisky z úroků a licencí z jedné země do druhé (1 750 firem z celkem 12 500 prostřednických společností)? Je to ještě v něčem jiném, jak uvádí zpráva – ve vzdělané pracovní síle (VŠ vzdělání a znalost cizích jazyků!), sociální a ekonomické stabilitě, v pravidlech na ochranu investic a určitě i v dlouhodobé tradici. A jak uvádí můj oblíbený ekonom Aleš Michl (http://www.penize.cz/dan-z-prijmu-pravnickych-osob/274656-ocima-expertu-jak-moc-cesku-skodi-danove-raje#rating274656_80), důležité jsou i další faktory – např. stabilita a vymahatelnost práva nebo fakt, že „Nizozemí má hodně výjimek na zdanění příjmů generovaných třeba nizozemskými subjekty v ČR“ i v dalších zemích…

A to vše se Nizozemsku velmi vyplácí – na tocích dividend získává ročně cca 4 mld. EUR ročně, z licenčních poplatků 2,5 mld. EUR a na úrocích už „pouze zanedbatelných“ cca 400 mil. EUR… A při započtení odhadovaných cca 3,5 mld. EUR, které tyto transfery přinášejí do ekonomiky navazující poplatky, aktivity a daně více než 13 000 vysoce kvalifikovaných pracovníků, se tak dostáváme k té výše uvedené sumě až 11 mld. EUR ročně, tj. téměř 2% nizozemského HDP!

Závěry a komentáře

Výše uvedená fakta a data pro 108 zemí a jurisdikcí označují vítěze i poražené globálního daňového systému a dokazuje významnou korelaci mezi nastavením vlastního daňového systému a zahraničními investicemi (FDI). Data také ukazují, že zisky prostřednických zemí z tohoto systému nejsou nijak velké, přesto v některých případech jako je např. Nizozemsko a Aruba zvláště mohou dosahovat již velmi relativně i absolutně vysokých částek, z výše uvedených důvodů, asi není možné v brzké době očekávat nějaké výrazné systémové změny.

Data i realita ovšem ukazují, že absolutními vítězi budou (téměř) vždy MNEs – bohaté globální firmy (TOP 10 http://outsidermedia.cz/10-obřích-korporací-jež-neplatí-daně/), které si chtějí a umí ohlídat své zisky, resp. minimalizovat platbu (některých) daní a lze pravděpodobně dosáhnout pouze dílčích vítězství. Viz také aktuálně např. spory EC vs. Apple, Google, Amazon a Facebook - http://ec.europa.eu/competition/state_aid/cases/253200/253200_1582634_87_2.pdf nebo http://www.theguardian.com/technology/2014/sep/30/apple-repay-millions-irish-government-tax-deal nebo http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/291581-stovky-korporaci-udajne-vyuzivaji-lucembursko-jako-danovy-raj/. Pravidlo „nic se nemá přehánět“ platí tedy pro firmy i pro státy (aktuálně Lucembursko a Irsko). Avšak zdá se, že i nadále významným a vítězným hráčem v této „síti“ zůstává Nizozemské království (tj. včetně Aruby), které je dle posledních známých statistik největším centrem mezinárodních investic (FDI) a sídlem 48% MNEs ze seznamu Fortune 500. Pouze US firmy „zaparkovaly“ v NL více než 127 mld. USD.

A jak je to s „českými“ firmami registrovanými (buď přímo nebo prostřednictvím majitelů) v Nizozemsku? Fakta / statistiky hovoří následovně - počet českých firem s majitelem z Nizozemska mírně poklesl na 4 222, tj. ale stále zhruba třetina ze všech sledovaných firem (13 167 - http://www.bisnode.cz/tiskove-zpravy/ochlazuje-zajem-o-danove-raje/). Malá poznámka – zajímalo by mne, jestli nizozemská ambasáda v Praze protestovala proti označení „daňový ráj“, kam Nizozemsko podle žádného z oficiálních seznamů nepatří…?

Zajímavý je také seznam firem, které v ČR nejvíce platí daně - http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/placeni-dani/ocenovani-poplatniku/2014/vybrane-pravnicke-osoby-seznam-top-100-5017. Jako poděkování zde uveďme aspoň tři největší „platiče“ – 1. ČEZ (jako celá skupina), 2. Česká spořitelna a 3.  Komerční banka. Příznačný je fakt, že tento seznam firem nemá příliš velký průnik se seznamem firem, které mají sídlo v Nizozemsku. Je to náhoda? Je to správné?

A nakonec ta nejdůležitější otázka - kolik peněz tímto způsobem české firmy ušetří, resp. o kolik ČR přichází na daních? Na to existují pochopitelně pouze hrubé odhady, které uvádějí, že se jedná pravděpodobně o několik desítek mld. Kč a nejvyšší odhady dosahují až 100 mld. Kč (nebo dokonce dle analýzy Úřadu vlády až 300 mld. Kč ročně - http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi/c1-62327370-z-ceska-loni-uniklo-300-miliard-zahranicni-firmy-neinvestuji-a-casteji-stahuji-sve-zisky), což je kupodivu téměř stejná suma, jakou ostatní firmy právě zaplatí na daních z příjmů (přesně 113 mld. Kč).

A tím se nám kruh i tento blog pěkně uzavírá…:-)

PS: Poznámka po „uzávěrce“ – tak zdá se, že možná dojde i na Holanďany (a můj oblíbený Starbucks, který ale zde v Haagu / Nizozemsku moc kaváren nemá - http://www.ft.com/cms/s/0/f064f922-6b56-11e4-9337-00144feabdc0.html#axzz3J2yEE9xQ. Ale uvidíme, třeba z toho zase nějak „vybruslí“…:-)

Pozn.: Tento blog není oficiálním stanoviskem MZV/ZÚ Haag.

Přílohy viz http://www.mzv.cz/hague/cz/obchod_a_ekonomika/nizozemsky_pohled_na_problematiku.html

1. „cpb-discussion-paper-2014-290 - Ranking the Stars: Network Analysis of Bilateral Tax Treaties“
2. „cpb-background-document-16oct2014 - Shop till you drop those tax rates: Treaty shopping as a determinant for FDI stocks“
3. CoA-NL-Executive summary Tax Avoidance
4. MF-TAX-international-ifz-2013-320-brief-tweede-kamer-reactie-seo-en-ibfd-rapport-eng-def
5. SEO_2013-31_Uit_de_schaduw_van_het_bankwezen_01